békala m. (békała, békaa)
vm expr. křikloun, hrubián: takového békau bich si nevzaa, dibi mňé třeba grunt Mistřice UH; taková hodná ďefčica a vzała si takového békału Kněžpole UH; súsed býł najvječý békała v ďeďiňe Liptál VS; on je takový békała, ale złý néňi Vsetínsko; békała Luhačovicko
Hb