bestie f. (bestije, bestíje, bestija, bestyja)
1 divoké, zlé zvíře; šelma: já ťe dám, bestíje Chodsko; jeduvaté hat je bestija Žďár BK; ta bestije kočka mňe žere Litovelsko; tá stračena, to je mlsná bestija Blatnička HO 2 expr. bezohledný, zlý člověk, surovec: já t bestij zabij Protivanov PV; to je bestija baba Velká nad Veličkou HO; f kňížecíh vinohradoh je bestija vartéř, mrcha chłap Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; gdybyh vjeďuł, jako je to bestyja, tag bych se ju ňebył broł Frýdecko-Místecko; bestyja Hlučínsko; ▲ dal bih za ňí zvoňit rekvije, abi brzo chcípla, bestije Držkov JN; to je vám taková bestyja złá, ať chłap čy roba, bestyje sou obá Kelč VS – říkadlo
● učekali jag bestyja dodom Ostrava OV (Hošťálkovice) – rychle; přemyrzli zme jag bestyja Ostrava OV (Hošťálkovice) – velmi jsme prochladli
PSJČ; SSJČ
Hb