brumta m., f. (brumta, brunta)
zejm. střm expr. ubručený, mrzutý člověk: brunta přišla, sedla a bruntala tade bes konca Heraltice TR; did ho, brunte stariho, znáš, neďelé si s toho ňic Láz TR; gdo se má ďivat na takoviho brunt Otinoves PV; brumta Telč JI; ◘ v leťe, diš je venko, je to s ňém k vedržeňí, ale v zimje si sedne brunta bruntavá za pec a to neco přeslechnete Nové Syrovice TR
PSJČ
Ir