bučina f. (bučina, bučyna)
1 cúz bukový les: na podzim šel se sousedem do háje, bila to pjekná bučina, porážeť ňákí buki Paseky nad Jizerou SM; u toho statku bil bukovej les, bučina, samí starí stromi Poděbrady NB; pod bučinú na úce sa páso veliké stádo ovéc Javorník HO; chłapi sa schovávali v bučyňe Valašské Meziříčí VS (Juřinka); bučina Českobudějovicko, Litovelsko; bučyna Ostrava OV (Hošťálkovice); ▲ ej, bučyna zelená, bača p’eknú ženu má Valašsko – část písně 2 bukové dřevo: bučyna držy čepło přes cełu noc Ostrava OV (Hošťálkovice)
PSJČ; SSJČ; SPJMS (BUČINA)
Km