cuc m. (cuc, coc, cc)
1 polknutí nápoje; lok: uďełała cudz a nechała toho Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; cuc Vysoké Mýto UO, Mrákov DO 2 čes, mor množství tekutiny, které lze spolknout najednou; doušek: dej mu taki cuc kafe, koukej, jak po tobje kouká Radčice JN; potřeboval bich ňákej vostrej cuc Nové Město nad Metují NA; já bich si dal teť ešťe ňákej cuc Kladno KL; aňi cuc piva tam nezbil Plzeň PM; to bil jen cudz a utrhli mu to vod hubi Velký Bor KT; dej mi jen cuc Dolní Třebonín CK; pré že si dá jen cc, a za chvil mňela v sobje celó flaš Konice PV; coc Karlovice SM (Svatoňovice); cuc Sněžné ZR (Krátká), Velká nad Veličkou HO 3 ◘ pamlsek; lízátko: cuc na špejli Lípa nad Orlicí RK; cuc na bidílku Brno BM 4 fekální vůz: nám to letos taki přijel vitahnout ten cuc Lázně Bělohrad JC 5 dobrý strk v kulečníku: cuc Libuň JC
● satké jak cuc Velká nad Veličkou HO – velmi sladké
Ko