cank m. (cank, caňk)
čes, mor část koňského postroje a uzda: tak já popat caňk, chomout a to fšecko, milou kobilu sem richle zapřach a uš sme dřančili domu Kladno KL; von chťel dat té krávje caňg jak koňovi Protivanov PV; naše koňe su mjekohube, aspoň nepotřebujem caňky Černotín PR; caňk Štěkeň ST; caňke Prostějov PV; ▲ dám si na koňe canki zlatí Chodsko – část písně b udidlo: spurnímu koňoj se dával do hubi caňk Loužnice JN; dej mu do hubi ten caňk a pojedem! Paseky PI; gde ale ten caňg zaz leží! Koňe stójijó nadarmo Heršpice VY; cank Vysoké nad Jizerou SM, Mrákov DO, Valašsko; caňk Rouchovany TR (Šemíkovice), Vanovice BK, Zlín ZL
● máma ji drží na caňku Litomyšl SY, ta ťe má f canku, vet! Chodsko – omezuje v jednání, je přísná
ČJA 3, 156 (udidlo)
Bh