beton m. (beton, betón, betun)
1 zedn. velmi tvrdé stavivo připravené promíšením cementu, písku, vody a štěrku: fčíl stavijajó skoro fšecko z betónu Slavkovsko-Bučovicko; dłášku zme uďełali ve chlívje z betonu Kelečsko; betón Mistřice UH, Fryšták ZL; betun Jablunkov FM; ◘ do betonu se prohazuje, diš se ďelá tenkej beton Nový Bydžov HK; hubení beton Bolehošť RK – druh betonu s nižším obsahem cementu, proto méně pevný, ošizený beton 2 vybetonované místo: s paščk ňi tekl grnt, jak sem j chtl  Galasu na tom betóňe Litovelsko 3 expr. mohutný, silný člověk: kluci bili betóňi Lípa nad Orlicí RK
PSJČ; SSJČ
Hb