bělitký adj. (bjelitkej, b’ilútký, b’elutky, bilutky, b’olutk’i)
zejm. vm, slez expr. bílý: no tag mňeł uzdu pozłacenu cełu tajak šklenka, bilutky, tak čy kupcy tam fšecy Holasovice OP (Štemplovec); prado jo tag b’elutke až uc’echa Branice POLSKO; bjelitkej Stožice ST; b’ilútký Valašsko; bilutky Štítina OP, Ostrava OV (Hrabová); b’olutk’i Jablunkov FM
Hb