běloučký adj. (bjelučkí, bjeloučkej, b’elučký, b’elučk’i, bilučkí, bilúčkí, bilučké, bilučky, b’ilučký, b’olučk’i)
zejm. vm expr. bílý: hlavu mňel bjeloučkou jak mlíko Plzeň PM; ten sňih je dneska bilučké jako cukr Slavkovsko-Bučovicko; já sem prasata m’íváł tłsté, takové b’ilučké Pozlovice ZL; hus’i su take bilučke Ostrava OV (Hrabová); bjelučkí Uherskohradišťsko; bilúčkí Roštín KM; b’elučký Valašsko; b’elučk’i Ropice FM; b’olučk’i Jablunkov; ▲ mi máme peřini mňekučké, mi chceme peňíze bilučké Mistřice UH – popěvek
PSJČ; SSJČ
Hb