břidký adj. (břitkí, břitky, břytký, břytky, britkí, bžytkej, žytkej)
1 slez odporný, ošklivý, protivný: taka mrcha břytka! Hrabyně OP; břitky Frýdek-Místek FM, Jablunkov FM; ◘ ty břidaku břitky! Ostrava OV (Hrabová) 2 umazaný, špinavý: břytky Opava OP 3 (o mase) prostoupený tukem, prorostlý: břitké maso Zlínsko 4 vm (o živočišných tucích) mající určitou jakost nebo konzistenci a kvalitní, ne jalový: to moseło bit pjekné prasa, tag je tá słaňina britká Velká nad Veličkou HO; sádo je břitké, prasa moseo bid dobře futrované Vnorovy HO; saňini s toho bráfka sú břitké Mistřice UH; břitké sádło Zlínsko b polotuhý, mazlavý: břytké másło Valašsko c řídký, tekutý: bžytké sádło Kelečsko; žytkej Kelečsko 5 kyprý: břitkí Mistřice UH 6 hustý: břitkí Mistřice UH
PSJČ; SSJČ
Km