brnění I n. (brňeňí, brňéňí)
1 kovový ochranný oděv: brňéňí riťířské Mistřice UH 2 hrazení rybníka bránící rybám uniknout: šel jennou přez brňeňí ribňíka bos a ftom chňap, uprostřed brňeňí chitlo ho ňeco za nohu Horní Branná SM
PSJČ; SSJČ
Či

brnění II n. (brňeňí, brňéňí)
čes, část. mor podráždění nervů doprovázené tupostí končetiny: mám brňeňi v nohách Kněžmost MB; to je takoví brňeňí nervoví Kladno KL; má v nohou brňeňí Plzeň PM; uderí sa do brňafki a tag dosta brňéňí do ceej ruki Mistřice UH; ◘ brňeňí svatího Václava Brandýs nad Labem-Stará Boleslav PY
PSJČ; SSJČ
Či