cucht m. (cucht), cuchta I f. (cuchta, cochta, cufta)
1 čes, mor střední kování na rozporce selského vozu: na háčki na cuchtách se dávaj prostraňki Karlovice SM (Svatoňovice); na rosporce sou cuchti Loužnice JN; cuchta sa říkało tomu želisku f prostřetku a na koncoh vah u važyska Valašské Klobouky ZL; cuchta, to je na boku taková spona z háčkem, gde vłastňe se zapřyhne ten poboček Fryšták ZL (Lukoveček); cufta Novopacko, Klatovsko; cuchta Stráž DO, Uherskohradišťsko; cucht Telečsko; cochta Tišnovsko, Boskovicko 2 objímka: cuchta je kroužek na konci tiče, abi se nerosšťípla Jičín JC 3 svč tkalc. součást tkalcovského stavu: cuchta zapadá do kola stavu Libuň JC; cufta zapadá do hořeňiho vjence Benecko SM (Horní Štěpanice); cuchta je klapka u stavu, drží zubi na beraňe Česká Třebová UO
ČJA 3, 141 (střední kování na rozporce)
Ko