baraba I m. (baraba)
1 dělník zaměstnaný zprav. při stavbě železnic: barabé Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; baraba Valašsko, Frenštátsko 2 zejm. slez expr. pobuda, tulák: to je baraba jeden! Karlovice SM (Svatoňovice); stał sa z ňeho baraba Lhota u Vsetína VS; tam idu barabove Štramberk NJ; bo bida je tak strašna vjec, že s človjeka zrobi chachara, barabu, a tu to potem idz’e ňi na pomoc, ale bij, zabij! Čeladná FM; a to je tak’i baraba, furd naloty, na gospodarke sere Třinec FM; baraba Popovice UH, Opavsko, Jablunkovsko
PSJČ; SSJČ; SPJČ (BARABA)
Hb