baráčník m. (baráčňík, baráčňik)
1 vlastník domku na vsi, zprav. s malou nebo žádnou výměrou pole: tenkrát se obďelávali fšechni stráňe, jen abi každej chalupňik a baráčňik mňel kousek pro len, brambori, žito a voves Paseky nad Jizerou SM; baráčňíg nemňel pole, jen baráčeg na vobecňím Hlinsko CR; ho baráčňiku to belo dosťi zlí, mňeli g baráko e kósek pole, ale peňes tam nebelo Rouchovany TR; baráčňík Dymokury NB, Chodsko; baráčňik Vanovice BK 2 chudý člověk na venkově vůbec: baráčňík Chodsko
PSJČ; SSJČ
Hb