brusič m. (brusič, brsič, brsč, brusyč)
kdo se odborně zabývá broušením a část. čes, střm nožů, nůžek a jiného náčiní: přijel brusič núžek Karlovice SM (Svatoňovice); brusiči jezďili po fsích a brousili nože, núški, břitvi Slavoňov NA (Blažkov); brsič leži pod vahó, ženská vedli ňeho a spiťi jag metla Litovelsko; brusič pil Karlovice SM (Svatoňovice); brusič Mrákov DO, Boskovicko; brsč Lipová PV (Hrochov) b sklář. skla: brusyč je zase ten, co ďełá na hłaďinách Karolinka VS
PSJČ; SSJČ
Ir