břančat nedok. (břančať), břančet nedok. (břančet, břančeč)
1 vydávat nebo způsobovat pronikavý, silný zvuk, řinčet, drnčet: břančať Valašsko; břančeč Studénka NJ 2 plakat, vřískat: aš mňe hlava bolí, jak ti ďecka celó nodz břančijó Slavkovsko-Bučovicko; ja nebřanči tak! Valašsko; břančet Kyjovsko 3 pronikavě bečet, mečet: břančať Valašsko
Ir