bidélko n. (bidéłko, b’idéłko, bidéko, bideko, bidílko, bidilko, bidílku, v’idéłko, videłko, vidílko, vidilko, didilko)
1 mor dem. k bidlo 1h: bidilko Vanovice BK; bidéłko Luhačovicko, Kelečsko 2 delší tyč a část. čes, vm k sušení, větrání zprav. oděvů, péřových výrobků uvnitř nebo vně obydlí: nad kamnáma bili bidilka, tam se sušili louče na svíceňí Proseč pod Ještědem LB; hoť to šactvo na bidilko Lípa nad Orlicí RK; na bidéko sa vješajú kožuchi a fšelijaké hábi na fšedňí deň Uherskohradišťsko; vidílko Vysokomýtsko; vidilko Všejany MB; didilko Poříčí u Litomyšle SY; videłko Halenkovice ZL, Veřovice NJ; b’idéłko Valašsko b zejm. čes, mor k nocování drůbeže nebo ptactva vůbec, hřad: ešče nésó šecke slepice na bidilko Nové Syrovice TR; musiž hrdličce trocho to bidilko humet Blížkovice ZN; slépky řadujú f kurňiku na bidéłkoch Luhačovicko; bidilko Trnov RK, Libotenice LT; vidilko Morašice SY; bidílko Chodov DO, Polesí PE; bidilko Velká Bíteš ZR (Holubí Zhoř); bidílku Žďár BK; bidéłko Halenkovice ZL; v’idéłko Návojná ZL; bideko Spálov NJ 3 součást tkalcovského stavu: bidílka Bohdašín RK 4 včel. zádlab v dutině brťového nebo klátového úlu: b’idéłko Valašsko 5 svč expr. vytáhlý, hubený člověk: je to bidílko Karlovice SM (Svatoňovice), Břehy PA
● nohi má jag bidéłka Blatnička HO – tenké
PSJČ; SSJČ; ČJA 1, 170 (bidýlko nad kamny); ČJA 3, 239 (hřad)
Ko