bidélce n. (b’idéłce, v’idéłce, bidílce)
1 sev. vm delší tyč sloužící k sušení, větrání zprav. oděvů, péřových výrobků uvnitř nebo vně obydlí: v’idélce Študlov VS; b’idéłce Valašsko 2 břevno, na něž se při vláčení připínají brány: bidílce Dobruška RK
SSJČ; ČJA 1, 170 (bidýlko nad kamny)
Ko