bidélec m. (bidélec, bidelec, b’idéłec, bidílec)
1 zeměd. břevno, k němuž se připínají brány při vláčení pole: napřet mňel bidelec a jeden řeťízeg dicki bil delší, jeden kračí, tagže ta brána šla trochu šrekou Bašť PY; hoť ten bidelec na vús Nymburk NB; bidelec, no, to je dřevo přet tema bránama a tam bele řetáske a to se zapínalo do teh bran Podomí VY; bidélec Litomyšl SY 2 delší tyč a k sušení, větrání zprav. oděvů, péřových výrobků uvnitř nebo vně obydlí: bidelec na poješeňí plachti Loužnice JN; bidéłec Valašsko b k nocování drůbeže nebo ptactva vůbec, hřad: bidílec Hvozd PM 3 kůl k uvazování dobytka: na dobiteg bil takovej bidelec Zásada JN
SSJČ; ČJA 3, 239 (hřad); SPJMS (BIDELEC)
Ko