břidák m. (břidak, břidok, břydak, bžydauk)
1 slez expr. špinavý, ošklivý, neslušný člověk: džy preč, ty břydaku! Slavkov OP; je to stary břydak Kravaře OP (Dvořisko); ten stary Maroch, to je břidak Brušperk FM; ňic slušneho ťi z huby ňevyjďe, ty břidaku jeden Frýdlant nad Ostravicí FM; ta dz’aucha je kuseg bžydauka, dycky je udukanau Baborów POLSKO; břydak Hlučínsko, Ostrava OV (Hošťálkovice); břidok Jablunkov FM; ◘ ten břydag břytky Štítina OP 2 ▲ expr. nepříjemný vítr: to se brater Hanak podžyvi, až ho břydag ze severu nafščyvi Hrabyně OP
Ir