brantovat nedok. (brantovať, brantovac’)
1 (o kůži, části těla) černat při otravě krve; hnisat: noha brantuje Ostrava OV (Hrabová); brantovac’ Palkovice FM 2 popuzovat, dopalovat: to mňe taki nejvídz brantuje, dibi se člojek udřel, nehne se s fleku Bozkov SM
Či