brantovatět nedok. (brantovaťet, brantovaťeť)
1 cúz (o kůži, části těla) černat při otravě krve; hnisat: g dochtoru šel, až diš mu ruka začla brantovaťeť Zásada JN; brantovaťí mu pravá noha Vysoké nad Jizerou SM; vot tej bólesťe mu ruka brantovaťí Vysoké Mýto UO; pichł se zerzavým hřebíkem a noha mu brantovaťí Kelečsko; brantovaťet Slaný KL 2 dostávat otravu krve: už začíná brantovaťet, dlouho asi nebude Velké Poříčí NA 3 zejm. vm hnít, kazit se, zprav. o bramborách: erteple brantovaťíja Mistřice UH; ertepla brantovaťíja Ostrožská Nová Ves UH; skoro fšecki erteple letozď brantovaťijú Blatnička HO; tento rok fšecki erteple brantovaťá Velká nad Veličkou HO; tý zemňáky letos toléj brantovaťíja Vsetínsko; brantovaťet Ondratice PV, Blatnice pod Svatým Antonínkem HO
Či