bančit I nedok. (bančit, bančiť, bančić, bančet, bančyť, bančeč, baňčit, baňčiť )
1 čes, mor bít, tlouct, políčkovat: táta robje nešetřil aňi se neptal, gdo to uďál, a bančil pro jistotu hned wobje, ať si pořwou Radčice JN; jag ho bančil, tag ho bančil Nové Syrovice TR; bančíl ho, až ho ruka bolela Slavkovsko-Bučovicko; jag ho bančel, tag ho bančel Želeč PV; bančiť Jilemnicko; bančit Hronov NA, Boskovice BK; bančyť Valašsko 2 říkat nebo dělat hlouposti: baňčit Mistřice UH; bančic’ Frýdecko-Místecko; baňčeč Jablunkov FM 3 toulat se: bančyť Vsetínsko 4 utrácet: bančyť Valašsko
● tak ťi nabaňčým, že čýtaď nepostačýš Vsetínsko
PSJČ; SSJČ
Či