bek II m. (bek)
1 zejm. vm bekot ovcí, krav, koz: koza se dala do takovího beku Velké Bílovice BV; kráva se dała do beku Zlín ZL; tak’i strašny bek a u barana by v’ilčok Třinec FM 2 expr. pláč: dál se do strašního beku, že se mu straťíl núš Slavkovsko-Bučovicko; dicki donde ze škoi z bekem Mistřice UH; dyť to nestójí za ten bek Vsetínsko; da se do beku Spálovsko; džecko se dało do beku Opava OP
● un śe aňi ňestav’i, to m’i tag do beku přyšo Třinec FM – bylo mi do pláče
PSJČ; SSJČ
Hb