bim interj. (bim, b’im, bjim)
1 označuje bouchnutí, udeření: tu kuličku wem takle do ručički a koukej, bim s ňí wo zem Radčice JN; bim ho a uš uťekál Slavkovsko-Bučovicko 2 ◘ označuje zvuk zvonu: zvonek bjimbá bjim bam Mrákov DO; ďeroušek zvoňil pjekňe do třičtvrtečňiho taktu, teda bim bam ba, bim bam ba Blata; bim bam, gdopak to umřél? Bučovice VY; bim bam Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; b’im bam Valašsko 3 ◘ označuje houpavý pohyb: taťínku, ďełejme bim bam, houpej mje Kelečsko
PSJČ; SSJČ
Ko