cepík m. (cepík, cepik)
zejm. vm součást cepu, kterou se mlátí, biják: bácł ho cepíkem, až mu ucho rošvacíł Blatnička HO; cepik Otaslavice PV; cepík Javorník HO, Boršice u Blatnice UH
PSJČ; ČJA 3, 77 (biják cepu)
Hb