cep I m. (cep)
1 cúz zemědělské ruční nářadí na mlácení obilí: ve Lhoťe ňekerí ešťe mláťej fšechno cepama Úlibice JC; len se mláťí cepama Přeštice PM; dij se ešťe mláťilo cepama, taki nehdi o šístej uj sme bili ve stodole, dij sme chťeli bejd do Vánoc se fšim hotoví Zlatá Koruna CK (Plešovice); homjela mlaťet cepem Rouchovany TR; tak sme tom vklókal fós cepama Boskovicko; spíš se mláťilo cepem celó zimu Slavkovsko-Bučovicko; dneskaj zme mláťili cepama Nechvalín HO; fčyl se uš cepama máło młáťí Kelečsko; to se ešče cepama młac’iło fšecko na panskym Hlavnice OP; cełu zymu zme młac’ili cepami ež do vesna Albrechtičky NJ; ceb ma sforu, kapicu, baj řemenovi Ostrava OV (Hošťálkovice); teraz ludz’e młaucum mało cepuma, bo majum mašyny, pyrvaj młauc’ili v jedno, dvoje, troje i štvero Baborów POLSKO; cep Vysokomýtsko, Kostelany nad Moravou UH, Jablunkov FM; cepi Soběnov CK, Těmice PE; cepy Študlov VS; ◘ sáskové cepi Uherskohradišťsko; ▲ vezmi cep, pojť na mlat, dám ťi chlép, dám ťi plat Semily SM – říkadlo při mlácení třemi cepy; v ruce držím cep, peru na otep, pozdvižeňím zas tepu klas Hlinsko CR – říkadlo při mlácení čtyřmi cepy; cep bcht Konice PV – říkadlo při mlácení čtyřmi cepy; cep, dva, ty, já Halenkovice ZL – říkadlo při mlácení dvěma cepy 2 zejm. svč, mor, slez součást cepu, kterou se mlátí, biják: jak se ťim cepem furd řampalo, bil kolikrat oupəlňe rošťípnutej Železnobrodsko; cep se skłádá z húłky a cepu Valašsko; cep Vanovice BK, Mistřice UH, Frenštátsko 3 věc tvarem podobná bijáku cepu a (o ovoci) chumáč, trs: cep Veřovice NJ b pletenec česneku: cep Šumperk SU c celý nenakrájený salám: maj tam viseť celí cepi salámu Paseky nad Jizerou SM
● přihaťila sama uzel trávi ťeškej jako cep Železnobrodsko – velmi těžký; je opilí jak cep Uherskohradišťsko – velmi opilý; je stary jak svjed a hłupy jak cep Frenštátsko, hłupy jak cep Frýdek-Místek FM – velmi hloupý; je to tvrdí jako cep Miletín JC, nedá se to aňi jíst, diť je to jako cep Bohdašín RK, hovno má jako cep Přeštice PM – tvrdé; de s ňém a spi jak cep Litovelsko – tvrdě; povidli je husti jak cep Nové Syrovice TR – velmi husté, to je polika jak cep Nové Město nad Metují NA, smetana bila jako cep Lípa nad Orlicí RK – hustá; husté ťesto bilo jako cep Lípa nad Orlicí RK – tuhé; jako cep Plzeň PM – (o tkanině) pevná; mam jazyg jako cep Frenštátsko – ztuhlý; žeňih a nevjesta sú jako ňemeckí cepi Uherskohradišťsko – ona je větší než on; to ňeňi aňi na cep Holasovice OP – málo, nevystačí to
→  cepíček m. (cepíček) ▲ dem. k 1: na chlebíček, na vdou̯eček, drš cepíčeg za koneček Velká nad Veličkou HO – říkadlo při mlácení čtyřmi cepy
PSJČ; SSJČ; ČJA 2, 6 (chumáč ovoce); ČJA 3, 76 (cep); ČJA 3, 77 (biják cepu); SPJMS (CEP)
Hb

cep II interj. (cep)
▲ vyjadřuje zvuk při mlácení cepy: klep snop, tep klep, mlat plat, cep chlep Jilemnicko; cep bcht, cep bcht Konice PV – říkadlo při mlácení čtyřmi cepy
Hb