cíl m. (cíl, cil, cejl)
1 cúz místo nebo předmět, k němuž směřuje pohyb někoho nebo něčeho, jehož se někdo snaží dosáhnout: k tomu cíli nedojde Sobotka JC; teť sme moře viďali, teť sme u cíle Jilemnice SM; to biste aňi neřekli, jak lítali ti pozorovatele, jag dostáli ten cíl, na to místo, gde ti Ňemcí bili Chodov DO; já meziťim projel, a diš ta loď dojela aš k cíli, vimrsk sem se do vejški Blata; vraceli zme se spátki do hájovni asi tag osum sed metrú smňerem g Berounu, gde bil cíl Moravský Beroun BR; trefi do cíla Mistřice UH; střejlali s kuše do cíla a netrefili Kelečsko – do terče; cejl Lázně Bělohrad JC; cil Boskovicko 2 závěr, k němuž směřuje nějaké konání, snažení: choďil bes cíle ulicema Litomyšl SY 3 velká vzdálenost, dálka: to je cíl zemňe Vysoká nad Labem HK 4 délka lidského života: jak má gdo cíl vimňeřenej Benecko SM 5 hraniční kámen v polích: cíl Postřekov DO, Chodov DO
PSJČ; SSJČ; ČJA 2, 124 (hraniční kámen v polích); SPJČ (CÍL)
Šm