bože II interj. (bože, bóže)
cúz vyjadřuje různé pocity, zprav. podiv, překvapení, obavu, zármutek: bože, v živoťe sem to neviďel, jak to jenom virábjeli? Radčice JN; bože mňe netrestij! Chodsko; ftém d ťi ptňici, bóže dobroťivé, diš j tak sem chťela jit na pť, a j nesmim! Nosislav BO; bože, fčl vám zelž, fčl vám s hlópá Cholina OL; bóže, starenko, já nevím, ale on je sem mislím posaní, že to mido varíme Radějov HO; gdepag dnes, bóže, sednázd ďecek, to bilo jag ňic! Starovičky BV; ale bože, dušo, dyť seň ťe nemohła aňi poznat Zlín ZL (Louky); bože, jag oňi žyli p’ekňe f pořátku! Valašské Meziříčí VS (Krásno nad Bečvou); bože muj, fčylej ty tance, a tenkrať! Rybí NJ; bože, bože, jak to edem buďe vypadať, ež uš staryh ňebuďe Štrambersko
PSJČ; SSJČ
Ši

bože I n. (bože)
▲ zosobnění psotníku, představa zlého ducha sídlícího v lidském těle a způsobujícího psotník: šel božedz z božicí i se svími božati Rožďalovice NB – část zaříkadla
Ši