blud m. (blud, bld, blúd, blód, błúd, búd)
1 střm mylný názor; omyl: řiká sami bld Dobrochov PV 2 pověrečná lesní bylina s tajemnou mocí působící zbloudění, popř. kámen s týmiž účinky: přišel prej na ňi blut Loužnice JN; přišel domu aš k ránu, v háji ho pojal blut Bozkov SM; zablouďil a prosil, abi ho vivedli na cestu, že ho pojal blut Benecko SM (Horní Štěpanice); omámił mňa blud a véd mňa do rokły Velké Karlovice VS; blut Valašsko 3 druh byliny a bot. komonice (Melilotus): blút již. Morava; bút Velká nad Veličkou HO b bot. svízel jarní (Galium vernum): blut sev. Morava c bot. tolice (Medicago): błút Ostrožská Nová Ves UH (Chylice)
● choďí jako blut Plzeň PM – bezradně; pojal ho blut, nemoch trefid z lesa Nový Bydžov HK, chetl hu blót Žďár BK, nevim, ješl ho nevobešil blt Uhřice BK – zabloudil
PSJČ; SSJČ; SPJČ (BLUD)
Šm