bradit nedok. (braďiť)
svč překážet; bránit: chťel sem si tam utrhnout ňákej páďič, ale braďil ňe, že prej se to nemá Radčice JN; co bi mňe mohlo braďit, abih zjara pješinu zavoral? Bozkov SM; kořen, kerej braďil, se musel přeseknouť Semily SM; porazili jabloň, prej bi braďila ňákem drátum Vysoké nad Jizerou SM; Sňešku bi viďeď bilo, gdibi ten kopec tu nebraďil Jilemnice SM
Ši