cvičit nedok. (cvičit, cvjičit, cvíčit, cvičt, cvičiť, cvičyť, čvičit, čvjičít)
1 cúz provádět tělesné cviky: to nás jich tam cvičilo hodňe, na tí spartakijáďe Loužnice JN; choďil sem do Sokola cvičiť Paseky nad Jizerou SM; bl volad Vaška, ab šil cvičt Cholina OL; nechťelo se m cvičit Určice PV; cvičili sme na koňi, na kozi Lanžhot BV; sokoli cvičyli na sleťe Kelč VS (Babice); cvíčit Oleško LT; čvičit Chodsko; cvičit Kostelany nad Moravou UH 2 nacvičovat, procvičovat: ve fšom se muší cvjičit Trhanov DO; začal se čvjičít na pijáno Chodská Lhota DO; cvičijó na ďivadlo Lipová PV (Hrochov); cvičyła se ve vařeňí Kladeruby VS 3 vést někoho k získání tělesných nebo duševních dovedností a znalostí: cvičil sem v neďeli dopolenne žáki přet školou Paseky nad Jizerou SM; pak náz volali ešťe znovu v devatenáctim roce cvičit nováčki Hluboš PB; toš tag váz velebné pán a pan rechtor cvičijó? Cholina OL 4 expr. trápit přílišnými, malichernými požadavky: ta s tebó pane cviči Malé Hradisko PV
PSJČ; SSJČ
Ba