braknout dok. (braknuť, braknuč)
slez být spotřebován, vyčerpán; nedostávat se, chybět: pravi, hospodařu, mi tej šmiry brakło ešče na koňedz oja Štěpánkovice OP; jak topili, pochybjeło im dřeva, brakło im dřeva Bolatice OP (Borová); teho mi brakło, ale to vjece młuvja tam na polske. Ale i u nas se to młuviło Ostrava OV (Hošťálkovice); tam poňiže uhlařa u piły mjeła stať kaplička, brakło, kapla tam ňestoji Čeladná FM
Ši