cancat nedok. (cancat, cancať)
1 cúz expr. zbytečně, hloupě mluvit, žvanit: furt jen cancá, co má práce, won, takovej přetrhďílo! Radčice JN; ta žencká tam bude f tom krámje cancat púl dne Kladno KL; chlap je takovej ucancanej, že vidrží cancat celej večír Nemyslovice MB; necancej porá! Nymburk NB; ba ju, hloupost je taki dar boží, hale malej, necancej a kup si rozum Volduchy RO; tu Marjánu slišíš celej den jen cancat Paseky PI; jenom cancá a neňi to k ňičm Náklo OL; cancáš a nevíš o tem pořádního ňic Heršpice VY; přestaň tam cancať, gdo ťe tu buďe posłuchať! Frýdlant nad Ostravicí FM; cancat Smetanova Lhota PI, Jemnice TR, Uherskohradišťsko 2 expr. plýtvat jídlem: cancat Kutná Hora KH
● pořát si jen cancá rozum Příbram PB – hloupě mluví, žvaní, necancé si rozm! Knínice u Boskovic BK – hloupě nemluv, nežvaň
PSJČ; SSJČ
Go