canit nedok. (caňit, cáňit, caňiť)
čes, část. mor expr. zbytečně, hloupě mluvit, žvanit: já ho nemúžu uš poslouchať, jag hloupje caňí Vysoké nad Jizerou SM; caňit vopravdu dovedli Havlíčkův Brod HB; necaň! Lipová PV; caňí fšelico, ale přísahad bi na to nechťél Slavkovsko-Bučovicko; cáňit Dobrovice MB; caňit Kardašova Řečice JH, Dačice JH, Uherskohradišťsko
● caňí, jako dibi utek s Kosmonos! Úlibice JC – hloupě mluví, žvaní
PSJČ
Go