bídačit (se) nedok. (bidačit, bidačt (se), bidačit sa, bjedačit sa, bidačiť, bidačť se, b’idačyť (sa), b’edačyť sa, bidačic’)
1 zejm. mor, slez žít v nouzi, živořit; lopotit se, dřít se: celej živod bidačil Vysoké nad Jizerou SM; a fčíl na starí kolena tag bidačijó Lomnice BK; celé žvot jenom bidačl Horní Štěpánov PV; bidači na tim kósk pola Lipová PV; já ž zétra nepřnd, já se tag bidačť tad přec nebd Štěpánov OL; bidačá sa horší jag mi Velká nad Veličkou HO; celí život sme sa bidačili Blatnička HO; do cuzini bich ťi neraďíł, budeš sa tam leda bidačit Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; bidačíja sa, jag možú Mistřice UH; b’idačyli sa fšelijak Valašsko; bidačt se Přemyslovice PV; bjedačit sa Břeclavsko; bidačit sa Vnorovy HO; b’edačyť sa Valašsko; bidačiť Frenštátsko; bidačic’ Palkovice FM ║ jen bídačit nedok. 2 mrzačit: bidačt Vanovice BK ║ jen bídačit se nedok. 3 uskrovňovat se: z múkú sme sa moseli bidačit, abi vidržeła do nového Blatnička HO; bidačíme sa od jara do leta Blatnice pod Svatým Antonínkem HO
PSJČ; SSJČ
Ko