breca f. (breca, bréca, béca)
1 část. čes, zm expr. stará vysloužilá kráva, ovce, koza, kobyla, slepice: je to taková bréca, uš tərvám aňi nenese Loužnice JN; ta bréca už zas meči Studenec SM; takuvá breca, a ešťe se dá do bzíkáňí Chodsko; naša bréca be žrala Nové Syrovice TR; mjeli sme béce dvje, a takovi heski Nové Syrovice TR; ta bréca zas meči Třesov TR; ti bréco! Koldín UO; breca Plzeň PM 2 čes, mor expr. zprav. starší žena s negativními vlastnostmi, např. nerudná, hádavá, nepořádná: a to je ňáká stará béca Kladno KL; stará bréca, ale ešťe si ráda sklepne Nemyslovice MB; takovej heskej hoch, a takovou brécu si musel vzít Nová Ves u Chotěboře HB; mohla be uš take s chlapama přestat, taková bréca stará Nové Syrovice TR; snad be sis to staró bréco nebral? Láz TR; šag je to taká stará bréca Lhota u Vsetína VS; stará breca Plzeň PM
● ďelá po si jen drbi jako stará bréca Radčice JN – pomlouvá
→  brécinka f. (brécinka) expr. dem. k 1: puzd brécinku s chlíva, ať si nakouše lupínki Nová Ves u Chotěboře HB
PSJČ; SSJČ
Či

béca interj. (béca)
vyjadřuje volání na ovce: béca, na! Nové Syrovice TR
Km