bídovat (se) nedok. (bíduvat, bidovat se/sa, bidovať, bidovac’ (se))
1 žít v nouzi, živořit: chudá žena se biduje, jak jen múže Budeč JH; celó zm se bidoval Vanovice BK; bíduvali sme vud jara du pudzemko furt Žďár BK ║ jen bídovat nedok. 2 vých. slez být nemocný, stonat: biduje už od vesna, už ňebudz’e svjetovac’ Ostrava OV (Hrabová); un ešče bidovał Palkovice FM; teťka už od vesna biduju Metylovice FM; uš ceły rog biduje z nohu Frýdlant nad Ostravicí FM; na druhy dz’eň ta ista oňemocňeła a bidovała isto mjesyc Staré Hamry FM ║ jen bídovat se nedok. 3 pociťovat, projevovat nespokojenost, nelibost, zármutek: bidovat sa Uherskohradišťsko; bidovac’ se Ostrava OV (Moravská Ostrava)
SSJČ
Ko