bušit nedok. (bušit, bošit, bšt, bušiť, bušyť)
1 tlouct, bouchat: bšte vedli, voňi só f kchňi Buková PV; bšl na vokno, že nám hoři stodola Lipová PV (Seč); přýdú g nejaké chałupje, opstúpíja fšecko, aby cérka nemohła utécť, a začnú bušyď na okna Vsetín VS; bošit Čebín BO 2 silně a rychle tepat: kre mu bušila v hlaje Benecko SM; srce mi bušilo Litoměřice LT; srce buši Rožmitál pod Třemšínem PB (Starý Rožmitál); teb buší Kozojedy PM (Břízsko)
● srce mu bušilo jako zvon Rožďalovice NB – silně
PSJČ; SSJČ
Km