bydlet nedok. (bidlet, bidleť, bydlec’, bydleč), bydlit nedok. (bidlit, bdlt, bidliť, bydlic’)
mít příbytek, sídlit: pújdeš támle na Skřiba a tam budež bidleť! Loužnice JN; bidleli f ťech továrňich činžákách Paseky nad Jizerou SM; tam bidlil pekař Kocourek Poniklá SM; ve štrnástim bidlili tajdle zrona pod hospodou Vysoké Mýto UO (Domoradice); nechťel tadi bidlet, nebila tu voda Nečín PB (Žebrák); tam bidlela dříf naše babička Ledeč nad Sázavou HB; von bidlel f Praze a dicki f sobotu přijel Běhařov KT; Franceg bidlil se svojí mámou Borovany CB; roďiče u ňej bidlili Hrachoviště JH; bidleli sme takovejh dvanást let pohromaďe fšici Třebíč TR; bdlijó vedlevá Lipová PV (Hrochov); kamaratka tam bydleła Opava OP; bidlit Telečsko; bydlec’ Ostrava OV (Hrabová); bydlic’ Ostrava OV (Hrabová)
PSJČ; SSJČ; ČJA 1, 185 (bydlet)
Km