bimnout dok. (bimnouť, bimbnouť, bimnót, bimnút, b’imnúť)
1 bezvládně klesnout; spadnout: jak usínala, hlava ňi dicki bimbla takle dólu Loužnice JN; jak uťikal, zakop wo kořen a bimnul sebou wo zem Radčice JN 2 zejm. mor expr. uhodit, udeřit: jennu ťi bimbnu, uviďíš! Loužnice JN; takovó mu jedno biml Zakřany BO; bimňi ho po hlavje, šag on se naďelál liďom už hodňe zle Slavkovsko-Bučovicko; jak ťe bimn, tak se zapomeneš! Přemyslovice PV; msel nekeho bimnót Určice PV; takovú ťi bimnu, aš sa ťi s toho hłava zatočí Kněžpole UH; takú ťi jednu b’imnu Lhota u Vsetína VS; bimnút Blatnička HO
Ko