copan m. (copan, copán, cupan, cupán, cepan)
1 zejm. čes cop: má dlouhí copan Dobrovice MB; nosí copan po zádech mašlej zavázanej Vysoké Mýto UO; ta má krásní ťeškí copani Benešov BN; rozďel si vlasi vejpulki cesťičkou a otodž dvouma copani pjeknij vjeneček okolo hlavi jako korunku Volduchy RO; ta má copan! Rožmitál pod Třemšínem PB (Starý Rožmitál); zapletla sem si dlouhí vlasi do copanú Blata; nosí copani Chýnov TA; musím jí uďelat copan Pacov PE; vona nosi ešče cupane Třesov TR; copan Vysoké nad Jizerou SM, Rožďalovice NB, Zábřežsko; splétat copáni Malíkovice KL; ďelat copáni Humpolec PE; cupan Hůrky RO, Cidlina TR, Jaroměřice nad Rokytnou TR (Příložany); copan vlasú Dub PT, Benešov nad Černou CK, Jistebnice TA (Kaplice); pléct copani Protivín PI; copán Soběslav TA, Hodice JI, Ctidružice ZN; cepan Jílovice CB (Kojákovice); uďelat copáni Jihlava JI; cupán Hladov JI, Nové Syrovice TR, Oslnovice ZN; plect copani Velká Losenice ZR (Pořežín) 2 zedn. pletenec slámy máčený v jílu a připevněný do spáry mezi trámy: copán Rakovník RA
PSJČ; SSJČ; ČJA 1, 37 (cop)
Př