blabuňka I f. (blabuňka)
1 část. čes dem. k blabuň 1: gdiš se ďelaj při dešťi blabuňki, přestane brzo pršet Stará Paka JC (Brdo); ďeťi ďelají mejdloví blabuňki Pleše JH; ďelají se blabuňki, bude ešťe pršet Kardašova Řečice JH; blabuňka Karlovice SM (Svatoňovice), Mysletín PE 2 skok hozeného oblázku po vodní hladině, žabka: ďelad blabuňki Tučapy TA 3 zool. slunéčko sedmitečné (Coccinella septempunctata): blabuňka Vlčí Habřina PA
PSJČ; SSJČ; ČJA 1, 30 ((dělat) žabky); ČJA 2, 47 (slunéčko sedmitečné)
Ko

blabuňka II m., f. (blabuňka)
1 čes expr. kdo zbytečně, hloupě mluví: i ďi, dit si blabuňka Přeštice PM (Žerovice); ten strejda, to je blabuňka Paseky PI; blabuňka Karlovice SM (Svatoňovice), Mladé Bříště PE (Zálesí) 2 expr. kdo málo mluví: blabuňka Soběslav TA 3 expr. prázdný, povrchní člověk: to je taková blabuňka Kardašova Řečice JH 4 expr. kdo má strach: blabuňka Chýnov TA, Ledeč nad Sázavou HB 5 expr. kdo sotva stojí na nohou: blabuňka Mysletín PE
PSJČ; SSJČ
Ko