blabuňka II m., f. (blabuňka)
1 čes expr. kdo zbytečně, hloupě mluví: i ďi, dit si blabuňka Přeštice PM (Žerovice); ten strejda, to je blabuňka Paseky PI; blabuňka Karlovice SM (Svatoňovice), Mladé Bříště PE (Zálesí) 2 expr. kdo málo mluví: blabuňka Soběslav TA 3 expr. prázdný, povrchní člověk: to je taková blabuňka Kardašova Řečice JH 4 expr. kdo má strach: blabuňka Chýnov TA, Ledeč nad Sázavou HB 5 expr. kdo sotva stojí na nohou: blabuňka Mysletín PE
PSJČ; SSJČ
Ko