bělice f. (bjelice, bjelica, b’elica, belica, bjehlice)
1 druh ryby a některá z menších sladkovodních ryb se stříbrolesklými boky a břichem, např. zool. ouklej (Alburnus), zool. plotice (Rutilus): tadi se nechiťí neš ňáká ta bjelice Kladno KL; nástražňí ripka je třeba bjelice Dačicko; mjeli sme za chvilko bjelic plné košik Nové Syrovice TR; jako ogařy zme chytávali na potoku b’elice Vsetínsko; bjelica Ždánice HO; bjehlice Plzeň PM; belica Žítková UH b zool. sleď (Clupea): maso z bjelice Blatnička HO 2 ovce bílé barvy: b’elica Valašsko 3 odrůda a třešní: nejes téh bjelic toliš, naduješ se z ňich Nové Syrovice TR; natrhaj sy b’elice na kompot Liptál VS; bjelica Ždánice HO; belica Žítková UH; bjelica Štítina OP b švestek: bjelica Světnov ZR; bjelica Uherskohradišťsko; b’elica Vsetínsko 4 třešeň: máme dva stromi bjelice, ostatňí só čerňice Slavkovsko-Bučovicko 5 bot. kopretina bílá (Leucanthemum vulgare): bjelice Nová Paka JC 6 bělavé kořínky vlhkého ječmene uskladněného ve stodole: bjelice Českobudějovicko 7 půda světlé barvy: bjelica Třesov TR, Studenec TR 8 hornina mezi uhlím: mezi uhlim taki bejvaji štráfi bjelice Kladno KL
● šťíhlá jako bjelice Náchod NA – velmi štíhlá
→ dem. bělička v. t.
PSJČ; SSJČ; SPJČ (BĚLICE); SPJMS (BĚLICE)
Hb