blafnout dok. (blafnót, blafnút, blafnóť, blafnúť, blafnuč, blafnyč)
1 (o psu) štěknout: Punťik je hodné pes, na domácího človjeka ňigdá neblafne Slavkovsko-Bučovicko; blafnód ho neslšiš, jag je deň dlóhé Lipová PV (Hrochov); naš p’es cau noc spi, jako by ňeumjo blafnyč Jablunkov FM; blafnúť Valašsko; blafnuč Štítina OP 2 (o plameni) krátce šlehnout: ten płyn, který na to blafnuł, tak to zakúřył Karolinka VS 3 expr. probreptnout, prozradit: já si musím modz dávat pozor na hubu, hneď neco blafnu a je zle Slavkovsko-Bučovicko 4 expr. vydat hlas, promluvit, ozvat se: no, no, nakonec nebude človjek smjet aňi blafnót Nové Syrovice TR; sice bla Češka, nemňela maďarsk aňi blafnóť, ale načela se Štěpánov OL; tadig máš kohútka a už aňi neblafňi Blatnička HO; aňi neblafł Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; mlč, aňi neblafňi Kelečsko
PSJČ; SSJČ
Ko