blahoslavený II m. (błahosłavenej, błahosłavený, błahosłaveny)
1 náb. člověk hodný chvály, velebení: błahosłaveňi idu přymo do nebe Březová OP 2 expr. prostomyslný dobrák: to je také jeden błahosłavenej Kelečsko
● błahosłaveňí f Kristu sú, co p’ijú čystú Valašsko
PSJČ; SSJČ
Ko