blahoslavený I adj. (blahoslavenej, blahoslavené, błahosłavenej, błahosłaveny)
1 hodný oslavení, velebení: voňi kňeži řeknou blahoslavená chudoba, ale sami ji nechťej Rovensko pod Troskami SM; błahosłaveny zrak, gdo ešče viďi, aby se jeho šetřuł Kozlovice FM; blahoslavenej jetel Hrachoviště JH; blahoslavené človjek Boskovice BK; blahoslavenej Kostelany nad Moravou UH 2 náb. (římskokatolickou církví) uznaný za hodného veřejné pocty: błahosłavenej cýsař Kelečsko
PSJČ; SSJČ; SPJMS (BLAHOSLAVENÝ)
Ko

blahoslavený II m. (błahosłavenej, błahosłavený, błahosłaveny)
1 náb. člověk hodný chvály, velebení: błahosłaveňi idu přymo do nebe Březová OP 2 expr. prostomyslný dobrák: to je také jeden błahosłavenej Kelečsko
● błahosłaveňí f Kristu sú, co p’ijú čystú Valašsko
PSJČ; SSJČ
Ko