blaho I n. (blaho, błaho)
1 blaženost, rozkoš: to blaho, aš si dám doma nohi na drnoš! Wot tancowáňi je uš kale necejťim, ale užili si nožički, že? Radčice JN; błaho Valašsko 2 blahobyt: błaho Valašsko
● ten nat ťim úplňe slintal blahem Vranov BE (Bezděkov) – byl nadšen; błaho do řyťi ňikemu necpi Valašsko – nevnucuj se radou a pomocí
PSJČ; SSJČ
Ko

blahý adj. (blahej, blahé)
působící nebo přinášející blaho, spokojenost; svědčící o blahu, o spokojenosti: a má to blahí vjedomí, že to dobře uďelal Jihlava JI; no tak sme mu kapku pomohli v blahej naďeji, že jako se v brskej dobje s ňim vidáme do přírodi Nové Město na Moravě ZR; to blo za blahé pamňeťi, dš sem vozl gořalk Litovelsko
→  blaho II adv. (błaho): błaho Valašsko   blaze adv. (blaze): f Praze je blaze tomu, gdo má peňize Neveklov BN; blaze tomu, gdo se do fšeho pusťí s chuťí, co nemá, huďelá si Domažlice DO
PSJČ; SSJČ
Ko