blížit nedok. (blížit, bližit, bližt, blejžit, bléžet, bléžt, blížiť, blížyť, blejžyť)
1 zejm. svč, mor ubližovat: tuze lidem celej živod blížila, ňigdo ňi nemá rát Loužnice JN; dojďi tam pro mouku ti, tobje to neblíží a já nemám zrona gdi Železný Brod JN (Jirkov); voňi ale nejeďali, že tomu dobitku blíží Držkov JN; copak mo bližim, že je tag zlé? Smrk TR; vuna mo ňihde neblížila Blanensko;  náz m žádné nebléži Litovel OL; prodž mňe bližiš, dť sem ťe ňidz zliho neďelal Přemyslovice PV; diď já mu neblížím, toš co po mňe chce? Velké Bílovice BV; mňa majú fšeci ráďi, já žádnému neblížím Blatnička HO; šak proč se ke mňe nechce znat, já mu neblejžím Kostelany nad Moravou UH; co sa zobíš, šak ťi ňigdo neblíží Mistřice UH; pořáť si mislí, že mu fšeci blížija Uherskohradišťsko; nesmiž blížid małým a starým Luhačovicko; ťim sy blejžýte Kelečsko; neblížył sem prvňí žeňe, aňi tobje blížyď nebudu Vsetínsko; šag mu žádný neblížý Valašsko 2 křivdit: ďefče chodobni, jag mo nechco bléžet, sméšli na faleš Vrbátky PV (Dubany); blížit Ostrožská Nová Ves UH (Chylice)
PSJČ; SSJČ
Šm